Normálně má štěně v mléčném chrupu po šesti řezácích v obou čelistech. Po výměně mléčného chrupu ve stálý, zůstává počet řezáků stejný – opět po šesti.

U mnoha plemen se občas vyskytne anomálie – místo šesti řezáků jsou v dolní čelisti již v mléčném chrupu řezáky pouze čtyři. Bývá pravidlem, že u jedinců s touto anomálií (čtyři řezáky v mléčném chrupu) ani v trvalém chrupu není počet řezáků úplný – mají i nadále jen čtyři řezáky v dolní čelisti.

Při označení řezáků ( I1, I2, I3 ) lze soudit, že chybí oba krajní řezáky, tedy oba I3.

Že je tato vada dědičná, dokazuje níže uvedený příklad chovatelského pokusu, udělaného v ČSAV u desíti generací (rodiče + 9 generací potomků) Horákova laboratorního psa.

Jedinci označení rámečkem = 4 řezáky v dolní čelisti

Jedinci označení velkými písmeny = nepříbuzní k původnímu páru A a B

 

 

Pes A i fena B museli být nositeli recesivní vlohy pro chybění dvou řezáků, protože jejich dcera č.12 měla pouze čtyři řezáky. I dcera č.1 musela být nositelkou této vlohy, protože se svým otcem A dala dceru č.14, která měla také pouze čtyři řezáky. Tato fena č.14 spojená se svým strýcem č.7 dala tři psy, z nichž jeden, číslo č.17, měl rovněž pouze čtyři řezáky.

 

Fena č.12 byla spojena s nepříbuzným psem C a u žádného z potomků se hledaná anomálie nevyskytla. Fena č.19, její dcera dala se psem D tři psy, všechny s normálním počtem řezáků. Její syn č.22 spojen s fenou č.28, dal dvě dcery č.29 a č.30 obě se čtyřmi řezáky ve spodní čelisti!!

 

Pes č.7 se svou sestrou č.1 měl čtyři potomky, všechny se šesti řezáky. Jeden z nich, pes č. 31 spojen s nepříbuznou fenou G, dal šest štěňat, všechna se šesti řezáky. Jeden pes z toho vrhu, č.32, kryl fenu H a dal s ní vrh sedmi štěňat, opět všechna se šesti řezáky. Pes č.33 z tohoto vrhu spojen s fenou č.28 dal tři potomky – dva psy se šesti řezáky a jednu fenu se čtyřmi (č.36).

 

To znamená, že jak psi č.22 a č.33, tak i fena č.28 (všichni se šesti řezáky) museli být nositeli recesivní vlohy pro chybění dvou řezáků v dolní čelisti.

 

Celý tento chovatelský pokus dokazuje, že vloha pro chybění dvou řezáků ve spodní čelisti je recesivní povahy a dva rodiče, nositelé této vlohy ( sami se šesti řezáky ), mohou dát jedince s touto vadou. Jedinec se čtyřmi řezáky je pak recesivní homozygot a jako takový předá všem svým potomkům tuto nežádoucí vlohu.

V tomto pokusu je pozoruhodné, že ze šesti jedinců s touto anomálií bylo pět fen a pouze jeden pes. Lze tedy do jisté míry předpokládat, že sledovaná anomálie je vázána na pohlaví.

 

Pakliže je daná anomálie recesivní, může být po generace skrytá v populaci. Proto jedince, kteří mají tuto anomálii zjevnou, chybí jim ve spodní čelisti dva řezáky, nelze doporučit do chovu.